Letošní výlet 8. ročníku směřoval do malebného Kostelce nad Orlicí. Vlakem jsme vyrazili do Třebechovic pod Orebem, kde jsme zamířili do Třebechovického muzea betlémů. Naši pozornost si získal především mechanický Proboštův betlém, který vznikal přes 40 let a jehož unikátní mechanismus pohání více než 2000 vyřezávaných částí a figurek. Svou nevyčíslitelnou hodnotou dnes zcela zaslouženě patří mezi kulturní památky a skvosty České Republiky, které obdivují turisté z celého světa.

Z muzea jsme se vydali do Podorlického skanzenu v Krňovicích, kde jsme načerpali trochu historie a klidu, než nás večer vlak zavezl do Kostelce. Nutno dodat, že nás po celou dobu doprovázely vydatné deště, jako bychom cestovali nějakou monzunovou oblastí. Místní byli za vydatné srážky velmi vděční. Pochopitelně. Řeky s nedostatkem vody mezi vodáky příliš oblíbené nejsou. Řídili jsme se tedy heslem našeho vodáckého průvodce: “Zážitky nemusí být vždy pozitivní, ale musí být intenzivní.“

Ubytovali jsme se v chatkách autokempu Orlice, které se díky počasí brzy proměnily spíš v malé vlhké oázy. Ale co by to bylo za výlet bez pořádného dobrodružství?

Druhý den jsme usedli do raftů a sjížděli Orlici z Týniště nad Orlicí do Krňovic. Déšť opět nebral konce. Zažili jsme na vlastní kůži (a možná i hlouběji, protože jsme byli promrzlí až na kost), že v Orlických horách pršet opravdu umí. Suché oblečení bylo vzácnější než sůl, ale nikomu to nevadilo, protože voda, chlad a trochu nepohodlí k vodáctví přeci patří. Náladu jsme si naopak zvedali zpíváním, padáním do vody (ať už chtěným či nechtěným) nebo malými nevinnými bitvami mezi plavidly.

Ve čtvrtek jsme se s dvěma hodinami zpoždění vrátili domů, ale nic to neubralo na tom, že jsme si to užili. Třídenní déšť nás zmáčkl, ale ducha týmu nezdolal – a kdo přežije monzun, přežije všechno!