Ve čtvrtek 11. 12. 2025 jsme opět navštívili knihovnu v Šanově. Tentokrát jsme si nepřišli vypůjčit knihy, ale čekal nás nevšední zážitek. Byli jsme pozváni paní Maisovou na besedu s herečkou a spisovatelkou Martinou Preissovou.

Jak o sobě herečka sama řekla, pochází ze Znojma (Nový Šaldorf) z učitelské rodiny. A bylo to vidět. Vcítila se do věku našich sedmáků a osmáků a zajímavě povyprávěla příběh svého života. Nastínila i úskalí herecké profese a důležitost volby povolání, které nás bude v životě těšit. Ochotně odpovídala na naše otázky. Rychle si našla cestičku k našim srdcím.

V příjemné atmosféře nám čas rychle uběhl. Na závěr jsme měli možnost si zakoupit knížky a získat i věnování, popř. se s paní Martinou Preissovou vyfotografovat. Všichni budeme mít na co vzpomínat.

Mgr. Renata Frková

Na Mikuláše / 5. 12. 2025/  se žáci 5. – 7. ročníku vypravili do Brna, tentokrát do Janáčkova divadla, na kouzelné pohádkové představení Louskáček. Předvánoční atmosféru nám trošku kazilo deštivé počasí, ale krásné prostory divadla nás brzy za tuto drobnou nepříjemnost odškodnily. Měli jsme dostatek času si prohlédnout  všechna podlaží a občerstvit se.

Před 11 h jsme se pohodlně usadili na balkoně, obdivovali krásnou oponu, nahlíželi do orchestřiště a netrpělivě očekávali začátek – první tóny hudby od Petra Iljiče Čajkovského. Na scéně se objevil obrovský vánoční stromeček a začalo se střídat velké množství různorodých postaviček. Ani jsme nestíhali sledovat všechno, co se na jevišti odehrávalo. Byli jsme strženi do víru děje. Zvláště nás svou roztomilostí zaujali zajíci a myšky. Druhá polovina představení už působila klidněji, více připomínala klasický balet. Mohli jsme se soustředit na nevšední výkony umělců.

Pro mnohé to bylo první setkání s baletem a s prostředím velkého divadla, ale věřím, že ne poslední. Příště si můžeme zvolit třeba operu.

Konec zájezdu patřil vánočně vyzdobené Olympii, kde jsme se tentokrát nejen dobře najedli, ale ti rychlejší stihli pro své blízké zakoupit i nějaký dáreček.

Ve středu 26. 11. 2025 proběhlo za účasti žáků 7., 8. a 9. ročníku školní kolo dějepisné olympiády. Název letošního 55. ročníku je „Dvě strany téhož příběhu: Jak muž a žena kráčeli dějinami – spolu, proti sobě i vedle sebe“.

Soutěže se zúčastnilo šest žáků. Na třetím místě se umístil Jaroslav Klimentík, druhé místo obsadil Sebastian Spišiak, oba žáci 9. ročníku. Vítězem se stává žák 7. ročníku Jan Vaněk. Všem děkuji za účast a vítězům blahopřeji!

Do okresního kola, které proběhne v termínu 12. – 14. 1. 2026, postupují Jan Vaněk a Sebastian Spišiak.

Mgr. Renata Frková

Žáci 7. ročníků navštívili 6. a 18. listopadu 2025 v Domě umění výstavu Prvorepublikové Znojmo. Dozvěděli se, že výstava vznikla u příležitosti tří výročí spojených se jménem prvního českého starosty Znojma Josefa Mareše – muže, který ovlivnil podobu a směřování moderního Znojma.

Stali se na chvíli detektivy a s pomocí paní průvodkyně a pracovních listů s názvem Znojmem 100 let tam a sem si měli možnost vyhledávat odpovědi na záludné otázky a seznámit se tak prostřednictvím obrazů, grafik a dobových fotografií s každodenním i slavnostním životem první republiky.

Na výstavě nechyběly ani unikátní snímky z Jubilejní výstavy v roce 1927 a dosud nevystavená korespondence Alfonse Muchy. Nejvíce nás zaujaly skutečné lidské příběhy, třeba osudy starosty Josefa Mareše nebo židovské dívky, která se provdala do rodiny pivovarníků, ale i  zajímavé rodiny znojemských metařů Komárkových.

Po zhlédnutí dobového filmu obsahujícího archivní záběry míst, která dnes již vypadají úplně jinak, se žáci rozprchli koupit si něco dobrého na zub. To udělalo opravdovou tečku za vydařeným dnem.

V říjnu 2025 se žáci 8. a 9. ročníku opět zúčastnili na obecním úřadu „voleb nanečisto“, tentokrát do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ještě více se skutečnému průběhu voleb přizpůsobili také tím, že si přinesli svoje nebo vyrobené občanské průkazy. Bylo vidět, že už jsou po minulém roce ostřílenějšími voliči a směle se chopili možnosti zasednout ve volební komisi. Téměř všichni odevzdali platné hlasy a volební komise nás informovala o výsledku voleb.

Tento způsob výuky si žáci velmi oblíbili a věřím, že získané znalosti a zkušenosti budou ve svém životě směle aplikovat .

Mgr. Renata Frková

Koncem září navštívili žáci 9. ročníku v Minoritském klášteře ve Znojmě výstavu Znojemsko na sklonku války, kterou Jihomoravské muzeum připravilo při příležitosti 80. výročí od konce druhé světové války. Výstava mapovala poslední válečný rok ve Znojmě a přilehlém okolí, představila důležité události a různé podoby a dopady tohoto válečného konfliktu.

Zaujaly nás vystavené dobové dokumenty, novinové výstřižky a také fotografie, mohli jsme se seznámit s historickými skutečnostmi týkajícími se místa, kde žijeme. Prohlédli jsme si velké množství předmětů z této doby a na závěr jsme ještě viděli krátký dokument.

Výstava nebyla rozsáhlá, ale každý si tam našel něco, co ho překvapilo nebo zaujalo.

Mgr. Renata Frková

V rámci hudebního festivalu Znojmo jsme si nenechali ujít příležitost a navštívili 25. 6. 2025 s žáky 6. ročníku Městské divadlo ve Znojmě. Tentokrát nás čekala opera, kterou si přímo pro toto divadlo pro nás připravili na motivy Ezopových bajek studenti a absolventi Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Opera Ezopotámie se skládala ze dvou dějství, každé mělo svůj vlastní příběh a hudební motivy.

Většina žáků se setkala s operou poprvé, napjatě sledovali vše, co se na jevišti odehrává. Mladí hudebníci hráli a zpívali s velkým nasazením a bylo vidět, že si diváky zcela získali.

Další odměnou pro nás byla vycházka po Znojmě. Tečku za vším udělal stánek s výbornou  zmrzlinou.

Žáci se s historií tohoto  města setkávají v dějepise v 8. i 9. ročníku. A proto jsme toho využili  a společně jsme se v pátek 20. 6. 2025 do tohoto města vydali. Čekaly nás tam sympatické průvodkyně,  které nás provedly městem, jehož prohlídka „Památník Terezín“ je zaměřena na období druhé světové války, kdy zde vzniklo židovské ghetto. Deváťáci se odpoledne vypravili ještě do Malé pevnosti, kde byli za 2. světové války vězněni političtí vězni a na osmáky čekala prohlídka historického opevnění města postaveného za Josefa II. O dobrou náladu a rozptýlení se nám postarala ke konci prohlídky bojová hra.

Příspěvek na dopravu žáků do Terezína byl poskytnut z grantového programu „Podpora paměťových agend“.

Mgr. Renata Frková

Byl krásný teplý slunečný pátek a my, osmáci a deváťáci, jsme se vydali do Terezína na exkurzi. Vstávali jsme brzo ráno, jelikož jsme před šestou hodinou vyjížděli od nádraží, takže celou cestu byl v autobuse klídek. Terezín je docela daleko, a proto jsme vyjeli tak brzo, abychom tam v 10 byli. V 11 nám totiž začínala prohlídka. Rozdělili jsme se na 2 skupiny, 8. a 9. třída, takže budu mluvit za deváťáky. My jsme šli nejprve do muzea ghetta a tam jsme se dozvěděli základní informace o Terezíně. Například proč si nacisté vybrali zrovna toto místo a třeba i to, že Terezín nebyl úplně koncentrační tábor. Následně jsme se přesunuli na náměstí a paní průvodkyně nám vykládala o tom, jaké budovy a místa zůstaly původní a co za války byly. Potom jsme procházeli celým městem a postupně se zastavovali u zajímavých míst. Tuto prohlídku jsme zakončili na hřbitově a u krematoria. Potom se naše skupina přesunula autobusem do Malé pevnosti na další prohlídku. Tam jsme měli další paní průvodkyni, která nás provedla touto pevností. Ta sloužila jako věznice, takže tam bylo mnoho “pokojů” pro vězně, viděli jsme i koupelny, ve kterých se lidé koupali (když tedy měli tu možnost) a nebo i podzemní chodbičky. Touto prohlídkou naše exkurze vlastně skončila a my vyjeli směr domov. Náš “výlet” jsme ukončili pozitivně a to večeří v Brně ve Futuru. Nadlábli jsme se a vyrazili spokojení domů. Vrátili jsme se asi v 9 večer, takzě bylo štěstí, že další den byl víkend. I když tento výlet moc pozitivní nebyl, tak si myslím, že jsme se toho hodně naučili a budeme rozhodně o tuto zkušenost chytřejší.

Nela Kohoutová, 9. ročník

V pátek 2. 5. 2025 se žáci 7. ročníku vydali do Znojma. Zdálo by se, že už ho dobře znají, ale tentokrát je mapka vedla netradičně kolem hradební zdi. Ve skupinkách se přímo v terénu učili orientovat a přiřazovat správně místa a jejich popis. Procházeli jsme zdánlivě slepými uličkami a kochali se nádhernými výhledy.

Sluníčko docela pražilo, a proto jsme se před ním rádi na chvíli schovali v Gránickém údolí. Zde se na nás usmálo štěstí, u cesty jsme objevili mloka, nejen dřevěného, a měli jsme možnost si ho i vyfotografovat. Potom jsme vystoupali zpět do centra města a díky dlouhému parku, kterým jsme se vraceli podél hradební zdi, bylo putování i nadále velmi příjemné. Poznávali jsme město a zároveň jsme si užili i přírodu. To hned tak nějaké město nenabízí.